Pripraveni ucit se?
Vyber si jazyk a zacni!
Rychlá odpověď
V angličtině může 'please' (/pliːz/) stát na konci i na začátku věty, přirozeněji ale zní na konci: 'Could you help me, please?' Zdvořilé prosby se tvoří modálními slovesy: 'Could you...?' (zdvořilé), 'Would you mind...?' (velmi zdvořilé), 'Can you...?' (neformální). Samotné 'Please' jako rozkaz může znít ostře a trochu povýšeně.
Krátká odpověď
V angličtině je nejpřímější ekvivalent „kérem“ slovo please (/pliːz/) a obvykle stojí až na úplném konci věty: “Could you open the door, please?” Ne na začátku, což může v maďarštině působit přirozeně. Tohle je jeden z prvních rozdílů, které se vyplatí naučit.
Ale “please” je jen špička ledovce. Skutečný nástroj anglické zdvořilosti jsou modální slovesa. Tam, kde byste v češtině řekli „Prosím, otevřete okno“, rodilý mluvčí angličtiny řekne: “Could you open the window?” To už je zdvořilé i bez please. Zdvořilost nese volba slovesa.
Angličtina je mateřský nebo druhý jazyk asi pro 1.5 miliardy lidí, podle Ethnologue 2024, a rozdíly ve zdvořilosti jsou cítit mezi britskou, americkou a australskou angličtinou. Britové obvykle volí nepřímější prosby, Američané jsou přímočařejší a Australané uvolněnější. Tenhle průvodce ukazuje 20 klíčových forem prosby, seřazených podle míry formálnosti, s výslovností, příklady a kulturním kontextem.
"V angličtině není zdvořilost navázaná na jedno jediné slovo, přidání 'please' je méně důležité než použití správného slovesného tvaru a správného typu nepřímého vyjádření."
(Peter Trudgill and Jean Hannah, International English, Routledge, 2008)
Rychlý přehled
Kam ve větě patří “please”
Jedna z nejčastějších chyb, které dělají rodilí mluvčí češtiny, je dávat “please” na začátek věty, protože to zní přirozeně s „prosím“ nebo „buď tak hodný“. V angličtině to jde také, ale vyvolá to jiný dojem.
Na konci věty, přirozené, zdvořilé, neutrální:
- “A coffee, please.” (I’d like a coffee.)
- “Could you close the door, please?” (Could you close the door, please?)
- “Pass the salt, please.” (Pass the salt, please.)
Na začátku věty, přijatelné, ale důraznější, někdy naléhavější:
- “Please be quiet.” (Please be quiet.) Může to znít trochu jako rozkaz.
- “Please don't do that.” (Please don't do that.)
- “Please, I really need your help.” (Please, I really need your help.) Tady je prosící tón.
⚠️ 'Please!' samo o sobě může znít nezdvořile
Když v angličtině řeknete samotné “Please!”, může to vyjadřovat netrpělivost nebo podráždění, ne zdvořilost. Použijte ho raději v celé větě, například: “Could you hurry up, please?” Když rychle vyhrknete “Please!” jako zvolání, často tím dáváte najevo: “Už dost.”
Proč zní přirozeněji na konci? Výzkum britské zdvořilosti, hlavně Penelope Brown a Stephen Levinson v Politeness: Some Universals in Language Usage (1978), naznačuje, že značky prosby na začátku věty působí jako direktivy, zatímco “please” na konci prosbu změkčuje a méně ohrožuje autonomii posluchače. Stručně, na konci to působí jako „dovětěk“, na začátku spíš jako „instrukce“.
Úrovně prosby podle míry formálnosti
Anglické prosby mají čtyři hlavní úrovně, seřazené podle formálnosti.
Can you...?
//kæn juː//
Doslovný význam: Jsi schopný...?
“Can you help me with this?”
Pomůžeš mi s tím?
Přirozené mezi přáteli, lidmi, které znáte, a kolegy. Technicky se to ptá na schopnost, ale všichni to chápou jako prosbu. U cizích lidí nebo u šéfa to může znít trochu přímočaře.
Tohle je nejpřímější forma prosby. Je ideální pro přátele, sourozence a kolegy, které dobře znáte. Když se ptáte někoho, koho moc neznáte, “Can you?” může působit tlačivě, takže “Could you?” je bezpečnější.
Je důležité vědět, že v angličtině “Can you?” ve skutečnosti není o schopnosti. Je to ustálená prosba. Každý ví, že žádáte, ne že testujete fyzickou možnost.
Could you...?
//kʊd juː//
Doslovný význam: Byl bys schopný...?
“Could you send me the report by Friday?”
Mohl bys mi poslat report do pátku?
Vhodné pro cizí lidi, zákazníky, šéfa a kolegy, které moc neznáte. Minulý tvar ('could' místo 'can') vytváří odstup a zdvořilost. Bezpečné skoro v každé situaci.
“Could you?” je základní forma zdvořilých proseb v angličtině. V anglické gramatice podmiňovací nebo minulý tvar vytváří odstup mezi prosbou a posluchačem, a ten odstup signalizuje zdvořilost. David Crystal v The Cambridge Encyclopedia of the English Language (Cambridge University Press, 2019) uvádí, že tohle pragmatické použití modálních sloves je jeden z nejtypičtějších rysů angličtiny.
Když si nejste jistí, jakou formu prosby zvolit, “Could you...?” je skoro vždy vhodné.
Would you mind...?
//wʊd juː maɪnd//
Doslovný význam: Vadilo by ti, kdyby...?
“Would you mind closing the window?”
Vadilo by vám zavřít okno?
Velmi zdvořilé, a obzvlášť oblíbené v britské angličtině. Musíte použít tvar s -ing ('closing', ne 'close'). Logika odpovědi je obrácená: 'No' znamená, že to uděláte, 'Yes' znamená, že by vám to vadilo.
Tohle je jedna z nejtěžších forem pro rodilé mluvčí češtiny, ne kvůli výslovnosti, ale kvůli logice odpovědi. Viz část „Past na Would you mind“ níže.
Gramaticky je správná jen struktura “Would you mind + verb-ing”. “Would you mind to close” je špatně. Správně je také “Would you mind if I opened the window?”, a tady je podmět já, ne osoba, kterou žádáte.
I was wondering if you could...
//aɪ wɒz ˈwʌndərɪŋ ɪf juː kʊd//
Doslovný význam: Přemýšlel(a) jsem, jestli bys mohl(a)...
“I was wondering if you could review my proposal before the meeting.”
Chtěl(a) jsem se zeptat, jestli byste mohl(a) projít můj návrh před schůzkou.
Nejformálnější a nejnepřímější forma prosby. Je obzvlášť běžná v britské angličtině. Použijte ji u šéfa, zákazníků nebo autorit, které neznáte. Lidé ji používají i v mluvení, nejen v psaní.
Tahle forma skoro zpochybňuje, jestli prosba vůbec existuje, vy jste o tom jen “wondering”. Tohle je maximum britské nepřímosti. Studenti v Oxfordu a Cambridge to používají, když píšou e-mail profesorovi. Když takovou prosbu dostanete, signalizuje to velký respekt.
V restauracích a obchodech
Vyplatí se naučit prosby pro restaurace a obchody zvlášť, protože to jsou nejčastější situace v reálném životě.
I'd like..., please
//aɪd laɪk pliːz//
Doslovný význam: I would like..., please
“I'd like a cappuccino, please.”
Dal(a) bych si cappuccino, prosím.
Nejběžnější forma objednávání ve všech anglicky mluvících zemích. 'I'd like' (zkráceně z 'I would like') je zdvořilejší než 'I want', které může znít hrubě a dětsky.
“I'd like” je základní vzorec pro angličtinu v restauraci. Používejte ho místo holé věty “I want.” “I want” není vždy nezdvořilé, používají to děti a velmi přímočaří lidé, ale u cizích lidí a číšníků udělá “I'd like” mnohem lepší dojem.
Varianta: “I'll have...” je také velmi běžné v USA: “I'll have the chicken, please.” Zní to přátelsky a přirozeně, i když v britské angličtině je to méně standardní.
Could I have...?
//kʊd aɪ hæv//
Doslovný význam: Could I get...?
“Could I have the menu, please?”
Mohl(a) bych dostat jídelní lístek, prosím?
Přirozené v restauracích, obchodech a na recepcích. Podmiňovací 'could' dělá prosbu zdvořilejší. Používá se v britské i americké angličtině.
Tohle je trochu přímočařejší než “I'd like,” ale pořád je to úplně zdvořilé. Když otevřete menu a ukážete na jídlo, “Could I have this one, please?” je přirozené a správné.
Can I get...?
//kæn aɪ ɡet//
Doslovný význam: Can I have...?
“Can I get a large coffee to go?”
Můžu dostat velkou kávu s sebou?
Typicky americká neformální forma objednávání. Je to běžná mluva v kavárnách a fast foodech. V britské angličtině je méně častá, kde zní přirozeněji 'I'd like' a 'Could I have'.
Když žijete v Londýně, naučte se nejdřív “I'd like” a “Could I have”, “Can I get?” může britským uším znít trochu cize. Když navštívíte USA, “Can I get?” zní v kavárnách a restauracích úplně přirozeně.
Žádost o dovolení
Když nežádáte jen o věc, ale o dovolení něco udělat, používají se jiné formy.
May I...?
//meɪ aɪ//
Doslovný význam: May I...?
“May I come in?”
Mohu vstoupit?
Formální žádost o dovolení. Uslyšíte ji ve třídách, v oficiálních situacích a u cizích lidí. Je to formálnější verze 'Can I?'. V britské angličtině je to tradiční součást školní etikety: 'správně' je 'May I?' ne 'Can I?'
“May I?” je klasická formální žádost o dovolení. V britských školách učitelé pořád opravují žáky: “Can I go to the toilet?” → “May I go to the toilet?” V dospělé angličtině ten rozdíl často mizí, ale “May I” vždy zní formálněji.
Could I...?
//kʊd aɪ//
Doslovný význam: Would I be able to...?
“Could I leave a bit early today?”
Mohl(a) bych dnes odejít o něco dřív?
Běžnější, ale pořád zdvořilá žádost o dovolení. Přirozené v práci, když se ptáte šéfa, a v hotelnictví. Neutrálnější než 'May I'.
“Could I?” je nejčastější žádost o dovolení v běžném životě. Uslyšíte ji v práci, ve školách i v hotelech. “May I?” zní vznešeněji, zatímco “Could I?” vyvažuje formálnost a přirozenost.
Is it okay if I...?
//ɪz ɪt ˈoʊkeɪ ɪf aɪ//
Doslovný význam: Je v pořádku, když...?
“Is it okay if I bring a friend?”
Je v pohodě, když vezmu kamaráda?
Přátelská, uvolněná žádost o dovolení. Přirozená mezi přáteli a lidmi, které znáte. Nehodí se do formálních situací (šéf, úřady). Můžete také slyšet 'Is that okay if...'.
Would it be alright if...?
//wʊd ɪt biː ɔːlˈraɪt ɪf//
Doslovný význam: Bylo by v pořádku, kdyby...?
“Would it be alright if I called you back tomorrow?”
Bylo by v pořádku, kdybych vám zavolal(a) zpátky zítra?
Zdvořilá, nepřímá forma. Vhodná pro šéfa nebo zákazníky. 'Would it be okay if...' je neformálnější verze stejné myšlenky. Práce a formální situace.
Jak upoutat pozornost
Když chcete promluvit na cizího člověka, obvykle nejdřív potřebujete upoutat pozornost.
Excuse me, could you...?
//ɪkˈskjuːz miː kʊd juː//
Doslovný význam: Promiňte, že ruším, mohl(a) byste...?
“Excuse me, could you tell me the way to the station?”
Promiňte, mohl(a) byste mi říct cestu na nádraží?
Standardní vzorec pro prosby na veřejnosti. Kombinace 'Excuse me' (upoutání pozornosti) + 'could you' (forma prosby) je všeobecně přijímaná napříč anglicky mluvícími zeměmi.
“Excuse me” otevírá interakci, dává najevo, že nechcete rušit nezdvořile. Následující “could you” prosbu ještě víc změkčí. Tahle kombinace je ideální, když oslovujete cizí lidi na ulici, v MHD nebo v kanceláři.
I hate to bother you, but...
//aɪ heɪt tə ˈbɒðər juː bʌt//
Doslovný význam: Nerad(a) obtěžuji, ale...
“I hate to bother you, but could you turn down the music?”
Nerad(a) obtěžuji, ale mohl(a) byste ztlumit hudbu?
Obsahuje omluvu předem, která snižuje zátěž prosby. Je obzvlášť oblíbená v britské angličtině: omluva signalizuje, že víte, že vaše prosba může být nepříjemná.
Tahle forma ukazuje, že víte, že druhého člověka vyrušujete. Typický rys britské zdvořilosti je přiznat zátěž dopředu, což může prosbu udělat zdvořilejší. Stejný účel má i “I'm sorry to disturb you, but...”.
Past na “Would you mind”
🌍 Nejmatoucí anglická zdvořilostní konstrukce
Jedna z hlavních pastí u “Would you mind + -ing?” je logika odpovědi. To mate skoro každého, kdo nevyrůstal s angličtinou.
Otázka “Would you mind opening the window?” doslova znamená: “Would it bother you if you opened the window?”
- Správná odpověď pro 'ano, udělám to': “No, not at all.” / “Of course not.” / “Sure!” / “No problem.”
- Správná odpověď pro 'ne, neudělám to': “Yes, actually I would.” / “Actually, I'd rather not.”
Takže: No = ANO, udělám to. Yes = NE, neudělám to. Je to přesný opak toho, co mozek často čeká.
Kvůli tomu může odpověď “Yes” na “Would you mind?” vytvořit trapný moment. Rodilí mluvčí vědí, co to znamená, ale neradi to slyší. Když to chcete udělat, což je v 99% případů, odpovídejte vždy záporně: “No, not at all,” “Of course not,” “No problem at all.”
Souhrnná tabulka úrovní proseb
| Úroveň formálnosti | Forma v angličtině | Český ekvivalent | Kdy ji použít |
|---|---|---|---|
| Uvolněná (neformální) | Can you...? | Můžeš...? | Přátelé, známí, kolegové |
| Neutrální (zdvořilá) | Could you...? | Mohl(a) bys...? | Bezpečné skoro v každé situaci |
| Zdvořilá | Would you mind...? | Vadilo by vám...? | Cizí lidé, šéf, formální situace |
| Velmi zdvořilá | I was wondering if you could... | Chtěl(a) jsem se zeptat, jestli byste mohl(a)... | E-maily, britský formální styl |
| Objednávání v restauraci | I'd like..., please | Dal(a) bych si..., prosím | Restaurace, kavárny, obchody |
| Dovolení (formální) | May I...? | Smím...? | Oficiální prostředí, školní situace |
| Dovolení (neutrální) | Could I...? | Mohl(a) bych...? | Práce, poloformální |
| Dovolení (uvolněné) | Is it okay if I...? | Je v pohodě, když...? | Přátelé, známé situace |
| Upoutání pozornosti | Excuse me, could you...? | Promiňte, mohl(a) byste...? | Ulice, veřejná místa |
Podle British Council 2023 English Language Teaching: Global Research Report je používání modálních sloves jedna z nejdůležitějších dovedností, pokud chcete znít přirozeně v neformální anglické konverzaci. Samotné “please” nestačí, rozhoduje volba slovesa.
Britská vs. americká zdvořilost
I mezi rodilými mluvčími angličtiny jsou cítit rozdíly v tom, jak nepřímá typická prosba bývá.
Britové obvykle používají nepřímější formulace. “I don't suppose you could...” je ve skutečnosti prosba, ne pesimistické konstatování. “It would be lovely if you could...” je také prosba, ne hodnocení. Peter Trudgill a Jean Hannah v International English (Routledge, 2008) píšou, že britské normy zdvořilosti silně stojí na nepřímosti a sebeironii.
Američané jsou obvykle přímočařejší. “Could you pass the salt?” je jednoduchá prosba bez omluvy předem. Není to nezdvořilé, kultura je jiná a přímost může působit pozitivně jako otevřenost a efektivita.
🌍 Kdy 'no problem' způsobí nepříjemný pocit
V USA a Austrálii je “No problem” přirozená reakce na “thank you” i na prosby. Někteří starší Britové někdy cítí, že to zní negativně, jako byste řekli: “Ano, mohl být problém, ale nebyl.” Bezpečná odpověď ve formálních britských situacích je: “Of course” nebo “Certainly,” ty nenechávají prostor pro nedorozumění.
Procvičování s reálným anglickým obsahem
Číst zdvořilé formy proseb je důležité, ale zautomatizují se, až když je uslyšíte a uvidíte v reálných dialozích a v kontextu.
S aplikací Wordy můžete sledovat anglické filmy a seriály s interaktivními titulky. Klepnete na jakoukoli formu prosby a hned uvidíte výslovnost, míru formálnosti a kulturní poznámky. Hodně pomáhá porovnávat britské a americké produkce, například seriál BBC a americký sitcom můžou ukázat velmi odlišné styly proseb ve stejné situaci.
Náš průvodce nejlepšími filmy pro učení angličtiny vám pomůže vybrat seriály a filmy, které se vám hodí. Učení z reálných dialogů funguje lépe než biflování seznamů vět, slyšíte intonaci, rychlost a to, která forma zní v daný moment přirozeně.
Často kladené otázky
Jak se řekne 'kérem' anglicky?
Jaký je rozdíl mezi 'Can you?' a 'Could you?'
Co v angličtině znamená 'Would you mind'?
Jak si v angličtině objednat jídlo v restauraci?
Jak v angličtině zdvořile upoutat něčí pozornost?
Zdroje a odkazy
- Crystal, David (2019). Cambridgeská encyklopedie anglického jazyka. Cambridge University Press.
- Trudgill, Peter és Hannah, Jean (2008). Mezinárodní angličtina. Routledge.
- British Council (2023). Výzkumná zpráva o výuce angličtiny ve světě. British Council.
- Merriam-Webster Dictionary (2026). merriam-webster.com.
Začni se učit s Wordy
Sleduj skutečné filmové klipy a rozšiřuj si slovní zásobu za pochodu. Stažení zdarma.
